O škole

 

Milí rodiče,

rádi bychom Vám představili naši školu, která je známá jako Veselá škola. Tento zkrácený název dobře vystihuje atmosféru naší školy. Mýlili byste se však, kdybyste mu rozuměli tak, že jsme jakýmsi zábavným zařízením, kde se děti hodně nasmějí a občas i něco naučí. Je to škola, kde se pracuje a vyučuje tak, aby do ní děti rády chodily, protože je vyučování baví a vládne tam dobrá nálada.

Plný název školy zní Veselá škola – církevní základní škola a základní umělecká škola.

Škola byla zřízena Arcibiskupstvím pražským v r. 1993 a zařazena MŠMT do sítě škol. Škola je umístěna v centru Prahy, v Soukenické ulici č. 10. Je dobře dostupná, protože je 5 min. od stanice metra Náměstí Republiky a 2 min. od stanice tramvají Dlouhá třída. Škola se skládá z 1. a 2. stupně základní školy, základní umělecké školy, školní družiny a školního klubu.

*

Naše škola je církevní školou

Z hlediska právního to znamená, že ředitele jmenuje a odvolává (což se po celou dobu trvání nestalo) zřizovatel, tj. Arcibiskupství pražské. Škola je financována státem. Dostává dále nenárokový příspěvek od zřizovatele. Je plně rovnoprávná se školami státními ve smyslu úrovně a platnosti výstupních dokumentů žáků. Podléhá České školní inspekci.

Z hlediska programu školy to znamená, že se ve škole učí náboženství (viz dále).

Do školy jsou přijímány bez rozdílu všechny děti, věřící i nevěřící, děti z rodin vyznávajících nejrůznější náboženství. Škola a všichni vyučující jsou tolerantní k této různosti, ale nezakrývají svůj katolický přístup k životu.

Ve škole je kaple, kde se konají katolické mše. Ve škole probíhají krátké modlitby, obvyklé pro nábožensky žijícího člověka. Nikdo není nucen, aby se modlil. Je ovšem přítomen a dostává se mu tak požehnání.

Vyučující v žádném případě nepopírají vědecké výsledky přírodních věd, učí je v plném rozsahu, ale upozorňují na jejich morální dimenzi a důsledky, k nimž při jejich využívání může docházet.

Pro rodiče a ovšem i pro děti je podstatné, že učitelé, kteří jsou věřící, se ve své práci řídí křesťanskými zásadami a budují podle nich svou zodpovědnost za svěřené děti, kterou pravidelně reflektují, a to jednotlivě i jako pracovní tým.

Přijímání handicapovaných žáků a práce s nimi

V dnešní době je pro rodiče důležitou informací, jak je škola otevřena dětem s různými druhy poruch a tělesného postižení a jak je připravena takovým žákům poskytnout potřebnou péči. Naše škola je otevřena široce a mezi našimi žáky jsou nejrůzněji zdravotně postižené děti. Jsme vybaveni dobře školenými a již i zkušenými asistenty pro takové žáky. Máme také dlouholetou spolupráci s psychologickou poradnou.

Při práci se žáky se specifickými potřebami ještě úžeji než u ostatních usilujeme o dobrou spolupráci s rodiči. Vycházíme přitom ze zkušenosti, že pro děti není dobré, když se i jen trochu menší nadání nebo mírně zvýšená „zlobivost“, popř. i větší hravost rychle diagnostikují jako různé poruchy. Dítě je tím poškozeno, protože je zatlačováno mezi nemocné. Dětem, kterým něco nejde, se zvýšenou měrou věnujeme, zabýváme se spolu s rodiči jejich individuálními povahovými rysy a je-li to zapotřebí, včas konzultujeme s psychology. 

Přístup k žákům - výchovné a vzdělavatelské principy

Naše práce se žáky vychází z několika osvědčených pedagogických zásad:

  • Výchova a vzdělávání jsou nedílný celek

  • Výchovu chápeme podle Komenského jako cestu od sobectví k ohleduplnému lidství. Vedeme děti k tomu, aby byly samy sebou, ale zaujaly své postavení ve společenství třídy a školy.

  • Žáci prožívají ve škole nejen podstatnou část dne, ale významnou část svého života. Měl by to být čas, na který budou rádi vzpomínat.

  • Dítě vyrůstá a škola mu má pomoci vyrůst v harmonickou osobnost.

  • 1. stupeň školy chápeme jako přechod hravého dítěte k práci nad učivem, která je milou hrou, i když k ní patří občas i obtížnější a nezáživné úkoly.

  • Základní škola má položit základy, ne přinášet vrcholy vzdělanosti. Nejdůležitějším základem je radost z poznávání a touha poznávat. Chceme děti naučit, jak se učit.

  • Učitelé žáky vedou a vychovávají především jako lidské vzory.

  • Učitelství je povolání, nikoli zaměstnání. Učitel není zřízenec k dětem, ale člověk bytostně zodpovědný za jejich dobro.

  • Úspěšnost pedagogického působení stojí na témže zájmu a směru snažení všech výchovných vlivů, rodiny a školy především.

Z těchto zásad vyplývá mnoho důsledků, ale důležitých je pět:

1) Spolupráce s rodiči

Učitelé usilují o co nejtěsnější spolupráci s rodiči. Nejen, že rodiče mají otevřený přístup do školy a jsou pravidelně informováni o svém dítěti v žákovské knížce a při osobní komunikaci s rodiči, ale kdykoli to situace dítěte vyžaduje, jsou včas vyzváni ke konzultaci, aby byl dohodnut optimální společný postup.

Škola koná svůj díl práce na vzdělávání a výchově žáků, ale v žádném případě nepřebírá povinnosti rodičů. Chápeme potřeby velmi zaměstnaných rodičů s dlouhou pracovní dobou, ale upozorňujeme, že práce v družině nemůže nahradit čas strávený s rodiči.

2) Výchovné působení

Protože jsme přesvědčeni, že základní slušnost není možné stanovit jakýmkoli předpisem a že si ji dítě osvojuje jako samozřejmé, dobře známé vzorce jednání, opíráme se jako škola církevní o zlaté pravidlo známé z Bible: Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim a dále o výchozí morální principy, z nichž na židovsko-křesťanské tradici vyrostla Evropa, a tedy i naše kultura. Vychováváme tím, že ve škole vytváříme prostředí zdravé lidské vzájemnosti. K pospolitosti, k níž patří všichni – žáci, učitelé, ale i nepedagogický personál a potažmo i rodiče a hosté, kteří k nám přijdou. Každý člověk má potřebu být vítán, přijímán, chápán a oceňován, a to vše dětem nabízíme. Každý člověk má ovšem také povinnost dopřát to druhým a k tomu naše žáky vedeme. Víme dobře, že v mezilidském styku a při každé spolupráci dochází k různým těžkostem, sporům, napětím a nepochopením. Jsme si vědomi i toho, že pro některé děti nemusí být potřebná míra ukázněnosti vždy a stále něčím samozřejmým a v danou chvíli příjemným. Ale naučit se takové okamžiky řešit, umět se zvládnout a ovládat patří ke kvalitnímu člověku. Pokud někdo, ať už žák nebo rodiče, pochopí naši snahu vychovat krásné lidi, kteří budou spolehlivými spolupracovníky, dobrými a příjemnými sousedy a věrnými životními partnery a přáteli, běží vše, a to i u tzv. „problematických dětí“ dobře a v klidu. Pokud to někdo považuje za nevhodné, své dítě nám nesvěří. Mohla by teoreticky vzniknout i třetí možnost, že k nám někdo své dítě dá a teprve časem přijde na to, že se mu to až tak moc nelíbí. To se však nestává, protože rodičům i později dětem vysvětlíme, jak to u nás chodí, co se dělá a co se nedělá. Když se pak stane, že někdo stále dělá to, co se nedělá, přirozeně začne ztrácet svou pozici a je pro své vlastnosti a sobectví z pospolitosti dětí vysouván. Tomu ovšem bez aktivní pomoci rodičů nemůžeme zabránit. I takovou zkušenost považujeme za cennou. Život ve škole je přípravou pro život v dospělosti. Kdo se naučí poznávat nebezpečí v malých problémech dětského věku, vyvaruje se mnohonásobně větších problémů v dalším životě.

 3) Hodnocení žáků

Snažíme se své žáky nepřetěžovat. Při požadavcích, které dnes vyplývají ze státem určeného testování žáků a které na nás klade část rodičů v obavě před různými přijímacími zkouškami, může dojít k tomu, že některé dítě je krátkodobě prací unaveno víc, než je dobré. Vždy se v takovém případě snažíme s rodiči dohodnout o vhodném postupu. Dovedeme pracovat s individuálními vlastnostmi dětí. Přihlížíme k různému typu i stupni nadání, k odlišné unavitelnosti atd. Protože však připravujeme žáky na jejich budoucí pracovní i sociální zařazení, používáme zcela samozřejmě objektivní klasifikaci. Horší známky (když na ně dojde) jsou důležitou informací pro rodiče a pro žáka skutečností, s níž se má naučit zacházet. Horší známky neříkají ani neznamenají nic pro osobní vztahy mezi učitelem a žákem a žáky mezi sebou. Každý žák je respektován jako člověk a milován jako dítě, a proto je chválen za snahu a zlepšení, povzbuzován a veden k dosažení vyššího klasifikačního stupně.

4) Aktivity nad rámec vyučování

Jsme zastánci toho, že škola je především školou, kde se děti učí. Dnes tolik rozšířené různé aktivity zájezdové, zážitkové, reprezentační účasti na soutěžích atd. jsou přísně podřízeny základnímu úkolu školy. Prezentujeme své výsledky, zúčastňujeme se soutěží (viz dál), ale vždy tak, aby to nepoškodilo naše žáky. Nepřejeme si mít vítěze, kteří kromě své disciplíny nic neumí a nepropadají jen proto, že přinášejí škole mediální slávu.

5) Atmosféra školy

Držíme se Komenského hesla Absit violencia rebus, omnia sponte fluant, které říká, že nemá být užíváno násilí, ale vše má přirozeně plynout. Dnes se mnoho hovoří o atmosféře či klimatu školy. Ne vždycky je jasné, co to vůbec je. Pro nás je důležité, aby škola byla kultivovaným prostředím s přirozeně zdravými lidskými vztahy pro všechny, kdo tvoří školní společenství. Samozřejmě k němu patří i rodiče, a to ne jen odděleně. Proto vedle individuální spolupráce s nimi usilujeme i o jejich skupinovou platformu. Tou jsou v naší škole třídní schůzky, které u nás v životě školy hrají velkou roli, protože je dost výchovných otázek, na které mají rodiče odlišné názory a je správné, když se demokratickou debatou mezi sebou shodnou na požadavcích, o nichž pak jednají dál s vedením školy. Jednotlivé třídy spolu s rodiči žáků jsou jednotkou, která jako taková vystupuje v nejrůznějších školních, ale i mimoškolních aktivitách. Právě při takových akcích se hojně zapojují rodiče nejen, když je vedení školy vyzve a o něco požádá, ale i z vlastní iniciativy, kdy naopak sami vyzvou školu k pomoci udělat něco navíc ve volném čase žáků. Spolupráce je tu vesměs příjemná a pro děti přínosná.

Co učíme

Vzdělávací program Veselé školy je schválen MŠMT a žák postupuje tak, že by neměl mít problémy při přestupu do jiné školy, např. když se rodina přestěhuje. Náš školní program respektuje věk, potřeby a tělesný i duševní vývoj dětí. Vzdělávací program Veselé školy je rozsáhle popsán ve Školním vzdělávacím programu (ŠVP), který musí odpovídat zákonem stanovenému Rámcovému vzdělávacímu programu. ŠVP vypracovává dnes vedení každé školy a schvaluje ho rada školy a zřizovatel. Na plnění ŠVP dohlíží Česká školní inspekce. ŠVP každé školy je obšírný dokument (v našem případě má 420 stran, viz …), protože vedle vlastního učebního plánu obsahuje velké množství údajů o dodržování všech předpisů, které se týkají chodu školy. Protože se rodiče nemusí zatěžovat většinou textu ŠVP, ale potřebují se dozvědět podstatné informace, které se týkají toho, co a jak se děti učí, podáváme následující přehled. Obecně vycházíme z osvědčené zásady, že je třeba respektovat věk, potřeby a tělesný i duševní vývoj dětí. Ambiciózním rodičům nadaných žáků by se někdy mohlo zdát, že postupujeme zpočátku pomaleji, ale s našimi výstupními výsledky jsou nakonec zpravidla spokojeni. Postup a tempo výuky je dnes důležité nejen pro dosažení kvalitních výstupních výsledků. Při značné variabilitě ŠVP mohou nastat problémy při přechodu z jedné školy na druhou např. z toho důvodu, že se rodina přestěhuje. Postup žáka naší školy je takový, aby k potížím nedocházelo. Nemáme také žádnou negativní zkušenost. S problémy jsme se setkali pouze, když přišli žáci odjinud a byli vůbec nebo v některých předmětech vůči našim žákům pozadu. Takovým žákům nabídneme potřebné individuální doučování (např. v rámci družiny) a umožníme jim krátkodobou klasifikační tolerancí látku dohnat. Pochopitelně se v takových případech intenzivně snažíme o spolupráci s rodiči.

Na prvém stupni učíme po staletí dané základy: číst, psát a počítat. Čtení nechápeme jen jako technickou dovednost odlišovat písmena a skládat je do slov, ale jako uvedení do práce s knihami, podobně jako psaní nepovažujeme jen za dovednost kreslit písmena, ale také jako uvedení do schopnosti zaznamenávat si. Počty u nás rovněž nejsou jen nácvikem základních aritmetických úkonů, ale také cestou k pochopení úkonů logických, což je základ pro kvalitní myšlení.

V předmětech prvouka a vlastivěda vedeme žáky především k tomu, aby se naučili dobře pozorovat a popisovat skutečnost tak, jak ji vnímáme. Považujeme za správné, ve shodě s psychology dětského růstu, ukázat dětem nejprve ucelený přirozeně vnímatelný svět včetně lidských vztahů a důležitých rolí ve společnosti. Jejich vědeckou interpretací a vysvětlením se pak snáze věnujeme na druhém stupni.

Jako druhý jazyk vyučujeme angličtinu. Aby výuka byla účinná, dělíme v tomto předmětu žáky do dvou oddělení. V jednom jsou úplní začátečníci, v druhém jsou žáci, kteří již nějakou výukou prošli. Později se v jednom postupuje rychleji (jazykově nadanější), v druhém pomaleji. Při rané výuce druhého jazyka pečlivě dbáme, aby se nakonec nezanedbala výuka a následně pak i znalost mateřštiny. Zákonem je dnes stanovena i výuka druhého cizího jazyka. U nás zajišťujeme výuku německého jazyka v osmém a devátém ročníku.

Protože do naší školy chodí hodně žáků, jejichž mateřským jazykem není čeština, máme pro ně specializovanou výuku češtiny.

Velkou péči věnujeme všem druhům výchov, protože jsou důležité pro emotivní vývoj dětí. Výhodou je, že ve škole učí odborně zdatní kolegové, kteří mají aprobaci pro ZUŠ.

V programu školy je předmět náboženství, který žákům přináší poučení o roli náboženství v životě jednotlivců i v celku společnosti. Žáci jsou uvedeni do tradic a slavností našeho kulturního rámce a poučeni o různosti životních názorů náboženských i filosoficko-vědeckých, aby se mohli orientovat v dnešním složení společnosti. Východiskem je nám koloběh roku v jeho fázích přírodního rytmu, opakujících se činností a svátků.

Mezi výchovami je zařazeno také pracovní vyučování. V tomto předmětu sledujeme několik cílů. Samozřejmým je zvýšit manuální dovednost. Druhým, úzce s ním spojeným, je vybavit žáky těmi dovednostmi, které přes všechna moderní vybavení stále doprovázejí společný život rodiny ve spořádané domácnosti. Děti si velmi oblíbily např. vaření. Výchovným cílem je, aby žáci správně pochopili dělbu práce, pochopili, že existují práce méně společensky prestižní, ale pro život společnosti nutné. I kdyby naši absolventi nikdy takovou práci při svém budoucím zaměstnání a postavení nevykonávali, budou vědět, že si mají takové práce a těch, kdo ji konají, vážit. Souběžně s tím probíhá i sociální výchova, protože při pracovním vyučování se často uplatní děti manuálně nadané, zatímco na své intelektuální nadání nezdravě pyšné děti tu úspěchy nemusí mít, což je upozorní na jejich jednostrannost a určité limity.

Jsme si také vědomi toho, že máme povinnost u každého dítěte objevit, k čemu je nadané a u individuálních případů rozpoznat skutečnost, že některý žák by se měl věnovat spíše dráze dobrého řemeslníka než usilovat o nějakou levnou, ale také pochybnou akademickou dráhu. Nikomu ovšem neradíme, jak postupovat po absolvování naší školy. Zůstáváme u objektivních diagnostických pedagogických dat.

Aniž bychom podceňovali význam nebo zmenšovali úsilí a soustavnost své práce na 2. stupni, považujeme první stupeň pro výchovu a vývoj osobnosti dítěte za důležitější, než stupeň druhý. Na něm opět respektujeme další vývoj dětí a můžeme přitom navázat na výsledky ze stupně prvého. Prvořadým úkolem je pro nás uvést žáky do všech dovedností práce s učebnicemi a samostatného studia. Vedle českého jazyka se tomu věnujeme v základech informatiky. V tomto předmětu však patrně na rozdíl od jiných škol vedle obvyklé počítačové gramotnosti a práce s informačními zdroji upozorňujeme žáky i na limity, popř. i nebezpečí, které moderní elektronika s sebou přináší. Také v jiných předmětech vedeme výchovnou práci tak, abychom předcházeli nebezpečím, která dorůstající mládež v tomto citlivém věku ohrožují.: návykové látky, hazardní hry, nová i stará nebezpečí nezralé sexuality atd.

V oblasti vědomostní uvádíme žáky do základů vědních oborů v obvyklém rozsahu a vyváženě. Škola není zaměřena nějakým dílčím směrem, protože jsme zastánci všeobecného vzdělání. Naše zkušenosti ukazují, že dobře všeobecně připravení žáci jsou úspěšní při přechodu nejen na gymnázia, ale i na střední školy nejrůznějšího i vyhraněného zaměření. Úspěšnost našich absolventů je u přijímacích zkoušek na osmiletá, tak i na čtyřletá gymnázia nadprůměrná, pohybuje se okolo 40% z celkového počtu studentů.

 Veselá škola je známa svým důrazem na umělecké výchovy, a je pro to i vyhledávána. Takový důraz opravdu existuje. Umělecké výchovy a aktivity jsou silným rysem naší školy. Nejde však o zaměření v tom smyslu, že bychom své žáky cíleně připravovali na přechod do středních uměleckých škol a konzervatoří.

Umělecký rys naší školy je dám předně propojením sboru základní školy se základní uměleckou školou. Dále je pravda, že mnoho našich žáků navštěvuje obě tyto vzdělavatelské jednotky. Výtvarné aktivity široce vstupují také do programu družiny.

Náš důraz na umělecké aktivity má mnoho pedagogických důvodů. Chceme žáky kultivovat i citově, vést je ke kráse, která je pevně spjata s dobrem, k větší vnímavosti atd. Chceme i jinak uzavřené žáky lépe poznat, což se nám daří, když se takové děti vyjádří neverbálními prostředky. Víme, že při výtvarné výchově si děti mohou vystřídáním typu aktivity odpočinout po intelektově náročných hodinách. Víme, že naše škola je veselá především proto, co Vítězslav Nezval popsal slovy: Proto je umění přede vším třeba přednost dát, neboť dovede potěšit ducha, pobavit, rozesmát.

Naše škola vychází vstříc rodičům, kteří nemají nikoho, kdo by se postaral o děti v době, kdy musí být v zaměstnání. Velkou předností je, že všechny volnočasové aktivity jsou pod jednou střechou, takže děti nemusí nikam přejíždět. Naši volnočasovou nabídku tvoří školní družina, školní kluby a aktivity základní umělecké školy.

Školní družina je otevřena od 7:30 do 8:30 hod a po vyučování do 17:00 hod. V době po vyučování dostanou děti oběd, po kterém následuje odpočinek a nějaká uklidňující hra. Po 15:00 začíná hlavní program, který je skupinový nebo i individuální. Ve skupinovém programu se v průběhu týdne střídají aktivity v tělocvičně, nebo na hřišti, vycházky s nějakým cílem a různé hry. V individuálním programu se věnujeme podle přání rodičů vypracování domácích úkolů. Zcela zvláštní pozornost věnujeme dětem, jejichž rodičům činí domácí úkoly žáků potíže (např. děti cizinců), a dále žákům, kteří z nějakého zdravotního nebo přestupového důvodu potřebují doučování. Děti, které chodí do družiny, mohou část času trávit ve Školním klubu nebo Základní umělecké škole, pokud se někam přihlásily.

Školní klub je instituce pro volnočasové zábavné a studijní aktivity dětí. Zábavné aktivity jsou hlavně sportovní (jezdectví, airsoft, šerm, šachy a fotbal) a herní (stolní hry). Kroužky naukové jsou zčásti rovněž zábavného charakteru, např. Historický klub nebo Klub vaření. Zčásti jsou ovšem plně studijní, protože v nich jde o přípravu na přechod na osmileté gymnázium a střední školy. V jiných probíhá také příprava před přijetím svátostí.

Základní umělecká škola je otevřena pro všechny zájemce. Přijímá i žáky z jiných škol, nakolik to umožňuje její kapacita. V této škole platí z hlediska pedagogicko-výchovného i právního vše, co je uvedeno o naší základní škole.

Usilujeme o celkovou kultivaci dětí, a proto se nevěnujeme jen výtvarným a interpretačním technikám a dovednostem. U dětí pěstujeme také percepci umění, diváctví a posluchačství. Vedeme je k reflexi uměleckých děl a výkonů a velmi se zabýváme tím, aby děti uměly i skupinově svou činnost prezentovat. Děti samozřejmě pod vedením, ale samy připravují výstavy i vernisáže a jiná vystoupení.

Jako velký cíl máme otevírat dětem svět krásna, protože vycházíme z toho, že krása a dobro jsou pevně spojeny v přírodě, lidské činnosti,  lidských vztazích a životě vůbec.

Naše ZUŠ nabízí v oblasti hudby hru na různé flétny, klarinet, saxofon, kytaru, klavír, varhany, bicí nástroje. Kromě individuální hry učíme i hru skupinovou.

V oblasti výtvarné je zastoupena keramika a grafika, ale také fotografování.

V oblasti dramatické se věnujeme přednesu a divadlu. V rámci této výuky směřujeme také k tomu, aby se děti dovedly vžít do druhého člověka, tedy pochopili empatii nejen pro herecké zvládnutí postavy, ale i pro běžný styk v životě.